Česká služka, aneb Byla jsem au-pair

Detailní popis produktu

Tato kniha vypráví o příběhu 22leté Petry Braunové, která se rozhodla po otevření hranic v roce 89 "poznat svět". Její otec se v koncentračním táboře seznámil s jedním Francouzem a po otevření hranic dohodl své dceři pobyt ve Francii. Petra ihned odjela do Francie a po několika dnech se jí naskytla možnost dělat au-pair. S radostí přijala. A tak se ocitla v rodině Forretierů, kde hlídala dvouletou Alexandru. Pravda, nebylo to lehké, protože nikdy předtím děti nehlídala a malá Alexandra jí to rozhodně neulehčovala. Ale jednoho dne se Eleonora (Alexandřina matka) sbalila a odešla i s malou Alexandrou. Až později se Petra dozvěděla, že Eleonora zjistila, že ji manžel podváděl. A pak přišla další nabídka k práci. U Pouchardových se měla starat o čtyři kluky, se kterými si užila hodně starostí i radostí. Začalo se jí stýskat po domově a proto se chtěla vrátit domů do Prahy, ale syn onoho Francouze, který jí do Francie pozval, jí sehnal další práci. Tentokrát se měla starat o domácnost v jedné hudebnické rodině. Poté v severní Francii, kam se přestěhovala, dostala na dva měsíce na starost dvě patnáctiletá děvčata, devítiletého Vincenta, šestiletého Valeriana a tříletého Gilberta. Jejich rodiče mezitím byli na dovolené na Novém Zélandu. Ale když se rodiče vrátili, už se opravdu rozhodla jet domů. Doma, kde už dlouho nebyla, jí připadalo všechno cizí. Ale doma dlouho nepobyla. Na jedné procházce se seznámila s jednou milou Francouzkou, která pocházela z Belgie. Měla dvě děti a třetí se mělo narodit co nevidět. Odjela s nimi do Belgie, kde jako chůva jejích tří dětí zůstala dva roky. Ale po čase si začala uvědomovat, že kariéra au-pair není to, co si vždy představovala. Rozhodla se vrátit se domů do Prahy; a to definitivně. S těžkým srdcem se rozloučila jak s dětmi tak s jejich rodiči a vrátila se domů do rodné Prahy…