Zajatci - život za ostnatými dráty

Detailní popis produktu

Jedenáct milionů německých vojáků se dostalo během druhé světové války do zajetí. Zhruba deset milionů z nich se vrátilo později domů. Ti poslední až v roce 1955 po cestě Konráda Adenauera do Moskvy, kde se mu podařilo urychlit propuštění zajatců. Zhruba milion mužů se domů nedostal. Statisíce z nich je dodnes považováno za nezvěstné, zmizelé a jejich osud zůstává stále zahalen temnotou. Guido Knopp informuje o utrpení těch, kteří putovali v pochodech smrti na východ, o strašlivých sovětských lágrech na Ukrajině, na Kavkaze, na Urale i na Sibiři. Cestu do pekel nenastoupili ke konci války jen vojáci, ale také značný počet zavlečených civilistů. Ti všichni měli trpět za zločiny spáchané Němci a ve jménu Německa. Kdo se dostal do amerického, britského nebo francouzského zajetí, tomu se většinou dařilo lépe než zajatým kolegům na Sibiři. Ale na konci války dosáhly počty německých zajatců na západě milionových čísel a také v amerických a francouzských táborech - zejména na loukách kolem Rýna - zavládl hlad a utrpení. Autor popisuje zkušenosti německých zajatců a vypravuje o ženách a dětech doma v Německu, o jejich nadějích a touze po milovaném muži, otci či synovi. Navíc popisuje dobrodružné pokusy o útěk, při nichž se několika lidem podařilo dostat na svobodu. Popisuje však také osudy těch, kteří se dostali do německého zajetí. Zatímco s vojáky z armád západních spojenců se zacházelo celkem slušně, ze sovětských zajatců jich zemřely víc než tři miliony. Nesčetní bývalí vojáci wehrmachtu přežili a protrpěli léta v zajetí. Mnozí z nich do této doby mlčeli, protože se s tíhou oněch let nedokázali vyrovnat. Guido Knopp nechává nyní promlouvat poslední živé pamětníky, aby se na jejich zážitky nezapomnělo. Je to pohnutý dokument o osudech německých obětí.